Elektrické kolo vzniklo před lety v Americe, a i naši vynálezci se do jeho konstrukce pustili. První modely nebyly moc praktické a teprve v posledním desetiletí se elektrické kolo začalo prosazovat i mezi běžnými uživateli. Převrat v rozšíření byl dán hlavně tím, že z neohrabaného těžkého kola s malým dojezdem se stalo kolo, uspokojující požadavky moderní doby.

Elektrické kolo, ke kterému nepotřebujete homologaci jezdí maximálně 25 km v hodině, může na cyklostezky a k jeho řízení nepotřebujeme řidičský průkaz. Náklady na energii, kterou spotřebuje, byly stanoveny přibližně na 0,04 Kč na 1 km, a i pokud bereme v potaz opotřebení plášťů kol, brzd, akumulátoru a motoru, stále je to velice levný způsob přepravy. Protože je to stále jen kolo, můžeme s ním nastoupit do vlaku, do autobusu a parkovat ho na místech pro cyklisty. Výrobci navíc přišli s nápadem přizpůsobit elektrokolo požadavkům a udělali i skládací model, který bez problémů naložíme do kufru auta a odvezeme třeba na chalupu.

Podle terénu, kde chceme kolo nejvíce používat, si můžeme vybrat v nabídce kol do městského provozu, na běžný pohyb po cestách a na výlety do volné přírody a do hor.

Nejlevnější variantou byla jízdní kola s olověnou baterií (akumulátorem), ale ta už ustupují do pozadí, protože byla moc těžká a životnost baterie byla v průměru 300 dobití. Moderní elektrokola mají lithiovou baterii s dojezdem 40-100 km na jedno nabití a životnost baterie se uvádí až 1000 nabití. Kola navíc ztratila 10-20 kg ze své hmotnosti a tím pádem se stala lehce přepravitelná i pro fyzicky méně zdatné jedince. Tvar rámu a sedátka je přizpůsobený pohodlnému použití, kolo má stojánek na zaparkování, lze jej opatřit předním nebo zadním košíkem na přepravu menšího nákladu. Splňuje požadavky pro běžný silniční provoz.

Jeho největší výhodou je, že nám umožní pohon vlastní silou, když máme chuť a pomůže nám zdolat terén, na který nestačíme nebo zrovna se nám nechce se namáhat.